Na konci dubna se česká výprava vydala na první letošní zahraniční závody, do dalekého Rumunska. Po mnohahodinové cestě naše osmičlenná posádka konečně dorazila do centra soutěže v městě Deva. Hned po příjezdu jsme si procvičili španělštinu a ruštinu. Večer jsme stihli ještě krátkou procházku městem a potom jsme celí znavení z dlouhé cesty zalehli do postelí.
První den nás čekal závod v pásmu 144MHz v náročném kopcovitém terénu. Teploty byly vysoké, nálada vynikající a výsledky ještě lepší. Ještě před samotným startem závodu jsme se mohli podívat na mapu, která byla volně přístupná. Zjistili jsme však, že tato mapa je 30 let stará. Každý z nás si ještě před startem určil svůj cíl: vyzkoušet si něco nového, co běžně neděláme a snažit se to dodržet celý závod. Trať nebyla úplně jednoduchá, ale pro český tým žádný problém. Výsledky dopadly velmi dobře. Po obědě Andrej zavelel: „Jdemeee...“ a Anička doplnila: „NAKUPOVAAAAT“, a jelo se. Nákupy se opravdu povedly. Nízké ceny nás velmi potěšily, takže si každý domů odvezl spoustu suvenýrů. Nechyběly sukně, holopásky, ani Rumunské víno a sýry.
Další den se naše výprava vydala dobýt místní hrad. Po krásné procházce jsme se vrátili zpět do Devy a šli jsme na radioamatérskou akci v místním kulturním domě. Přednáška však byla celá v rumunštině, a tak jsme si mohli jen domýšlet, o čem se vlastně mluví. Odpoledne se běžel tréninkový sprint, který se konal v místním parku. Překvapilo nás tady stoupání, kdy jsme za tento závod překonali něco okolo 300 výškových metrů.
Poslední den nás čekala osmdesátka. Start byl mimo mapu, trať byla celkem jasná a krátká. Nejrychleji ji zaběhl náš trenér Andrej — za 41 minut. Po obědě bylo vyhlášení, na kterém každý Čech dostal tričko a keramický střevíc. Následovala dlouhá cesta domů. Ke konci cesty jsme si dokonce zahráli volejbal. Prostě pohodička!
<DanS>