Insider news (WC 2016)

...aneb krajně nekorektní poznámky outsidera uvnitř...
18. Mistrovství světa v ROB 2016 (Varna, Bulharsko)
3.–9. září, 2016

S O B O T A
Na letišti nikdo nečeká, zato na pokoj pak čekám tři hodiny, trénink v parku (nevím, kdy začal, ale skončil přesně), na zahájení bulharští chachaři poskakují a vyměňují si čepky, aby vyvolali dojem obsáhlého souboru, zato zvuk za nimi pokulhává a v jednu chvíli dokonce mizí zcela... Zrychlená jury, nic neříkající týmlídři, startovka v nedohlednu, pak s chybama. Všechno ale zítra bude! Jen ten internet asi lepší nebude. No snad nebude tak zle, první den je vždycky krize. Ale organizátoři slibují i GPS přenos z lesa. Normální Balkán! Přemýšlím, jestli bych nechtěl Plisku, ale to má ještě čas.
Startovka foxoringu (TXT).

N E D Ě L E — foxoring
Prej ráno snídám v pět, prej jedem o půl a je to jen kousek. A nebude tak trochu tma? No bude, ale ono pak prej svítá. A ono jo, zvlášť když se odjede s půlhodinovým zpožděním... Střih! Stojím na startu (za úsvitu), koukám na mapy a přemýšlím, proč kontroly na nich neodpovídají pokynům. Rychlé opravy. Většina lidí ví, co dělat, všechno mají, jen je to jaksi v jiném autě, než které zatím přijelo. Paráda. Závodníci, kteří podruhé probíhají startem jsou jen takovou perličkou. Střih! Stojím na cíli, lemtám pivo, nějakej pošahnej Bulhar huláka do repráků. Pozoruju dobíhající z vyhlídky na zlatý písky, onu vysněnou destinaci. Střih! Stojím v mýtingrůmu, právě probíhá nekonečná Jury. Nakonec jsou dva disky. Střih! Už vím, že chci Plisku, ale o tom možná zítra. Prošvihl jsem vyhlášení a to se dnes hrála spousta neobvyklých písniček. Střih! Stojím v mýtingrůmu a opravuju vyhledávky a do toho nějakej pošahnej Bulhar huláka do repráků. Před chvílí skončili týmlídři a zdá se, že polovička výprav už se po... Zatím nechci k mamince, ale do moře bych zašel, je to přece jen pár metrů.
Výsledkovka foxoringu (TXT).
Startovku sprintu bohužel nemám.

P O N D Ě L Í — sprint
— úroveň zpráv odpovídá místnosti, ze které jsou odesílány (jinde nemám wifi) — a ano, je to WC (a neznamená World Championship)
— úroveň zpráv také odpovídá brzkým ranním hodinám, kdy jsou obvykle napsány — ano, jsou zjevně psány v kómatu
— úroveň tratí na sprintu odpovídala skutečnosti, že stavitel viděl mapu čtyři hodiny před včerejšíma týmlídrama (16 hodin před startem), jakoby to už někdy dělal...
— úroveň stolice řady závodníků odpovídá Bulharsku, tedy na stupnici tvrdosti se blíží nule...
Hned na začátku vypadla dvojka (prej se jen snížil výkon = špatný akec), pak se zbláznilo SIčko na rychlé dvojce a nakonec se mi vybil foťák... Ale konec dobrý, všechno dobré, medailí je hafo a o to tu tak nějak šlo.
Výsledkovka sprintu (TXT).
Startovku na klasiku snad do večera seženu.
Neseženu — vzdávám to po třetí změně. Ale zpět v čase, pracovní skupina jde hladce, alespoň do chvíle kdy se probudil Oliver a začal prudit. při vyhlášení šuměly bory až se hory zelenaly, i nad Tatrou se blýsklo. Za odměnu jsem mohl odměnit staříky a pak už běžet k moři, neboť jsem cítil svou chvíli. Zcela prázdná pláž plná slunečníků, plavání jak v moři — znáte to, jedno tempo do kopce, druhé z kopce... Týmlídři se zdrželi a pak protáhli, startovky se zdržely, informace o zítřku jsou mírně nekonzistentní. (Zamačkávám slzu při vzpomínce na hřejivá otcovská slova Kuby Šroma na jeho blogu...)

Ú T E R Ý — první klasika
Vstát v pět, za úsvitu být na místě, čtvrt hoďky čekat v polích na zapomenutou osobu a tak půl hoďky si počkat na materiál a už se může hurá stavět start. Stíháme to taktak před závodníkama a to je ještě třeba zhruba zdvojnásobit místo na přijímače. Místo pro start bylo vybráno s pečlivostí Bulharům vlastní. Kafilérka přes údolí (nebo co to je) umocňuje zážitek. Myslím, že by se za něj nemusel stydět ledasjaký místní přebor. Vše funguje, až na jednu relaci jedné lišky - ale prý bylo vše v pořádku... Proč jim nevěřím? Po čtyřhodinovém startu mažu na cíl, kde mimochodem funguje internet řádově lépe než na hotelu — parabola na satelitní spojení hovoří za vše. Tentokráte už to u nás doma tolik nezacinká, ale v Polsku budou moci slavit bronz pro Marušku Deptulskou (ano, ta co si vloni parádně nařízla kolénko na ME) — tak krásné emoce jsem neviděl už řadu let — naposled snad u Saši v Srbku. Zpět na hotel, rychle papat, umýt se, na vyhlášení. Mimochodem, stále je mi záhadou, proč tu desinfikují vodu sirovodíkem místo chlóru...
Výsledkovka první klasiky (TXT).
Večer nekonečné vyhlášení se sovětským svazem na věčné časy. A jen jeden ztracený domov. U Šimáčků už sklízej brambory. Veteránky dnes nepijí na dvoumetr, ale na žal. Ale ólinklusif nefunguje óldej. Pliska dobrý pití.
Doplnil jsem vynechávky pro jednotlivé kategorie přímo na mapy.

S T Ř E D A — "volný den"
Ráno zjišťuji, co normálně bývá k snídani, když člověk nevstává v pět. Dlouhá schůze s nejasným výsledkem, ale zdá se, že děcka se mohou napříště těšit na medaile ze světového šampionátu. Zmatky kolem výletu, tvrďáci jedou do Varny nakupovat, měkoty jedou na prohlídku letního sídla královny Marie Rumunské v Balčiku. Zahrada pěkná, ale trochu zklamání. Procházka podél moře mi zajišťuje prvenství v návratu do Albeny. Zase moře (no paráda, už jsem překročil plán o sto procent, vot maladěéc). Mýtink následuje mýtink, Bulhaři jsou posedlý utajováním, takže si říkám, že jestli všechno to, čeho se obávají od ostatních, dělají sami pravidelně, tak potěš... Pivo na dobrou noc a spinkat, ráno uvidím zase dozajista přenádherný východ slunce na startu.
Jo a startovku nemám, Karl-Heinz se neustále někde schovává a nejvíce přede mnou, což je pochopitelné.

Č T V R T E K — druhá klasika + hamfest
Čtvrtek dobrý, všechno dobré. Vše se opakuje, start by záviděli i Dolní Bukvičky na svém místním přeboru. Startovní čáru se podařilo posunout za potok, takže se neporvali vetoši na kládě hned po startu. Tentokráte dorazili věci opět pozdě, takže žádné překvapení. Až na nástěnky s informacemi, které dorazili až po závodnících. Zbytek stručně — Bžatkovi si vyběhli zlato a bronz, chlapci si střihli triptych — po "fiasku na osmdesátce", kde po mnoha letech šlo do Čech jen stříbro místo všech to lze považovat za drobné zadostiučinění. Smekám před vámi klobouk pánové.
Pavla Hažmuková taky zlatá, Jitka po dvou bramborách má konečně taky medaili, Tonda stříbro, Dáša bronz. Zbývá nekonečné vyhlášení, velká žranice (které se zjevně velká část účastníků nezúčastní — množství závodníku, kteří dnes nestartovali kvůli zdravotním potížím, je opravdu alarmující. No uvidíme.
Výsledkovka druhé klasiky.
Výsledkovka druhé klasiky — týmy.

Hamfest je normální večeře, akorát nás posadili po státech ke stolům, přičemž se zapomněli podívat (přesně), kolik lidí se tam má vejít, takže krademe židle. Naštěstí na nich nesedí, protože sedí jinde. Od večeře se to liší ještě hulákající hudbou a ohňostrojem. Japonec s mečem budí rozruch. Rozruch také budí neustále změny v odjezdech autobusů na letiště. Ono to nějak dopadne. V Bulharsku to vždycky nějak dopadne. Lidé trsají na nejpodivnější songy a to i navzdory tomu, že tak jako každý den, v jedenáct končí ólinklusif — od toho okamžiku se personál zjevně snaží trsající dav vystrnadit, ale ne moc úspěšně.

Co říci závěrem? Myslím, že letos to bylo poměrně slušně zorganizované, přestože (zbytečně) některé věci nefungovaly, tak jak by měly, např. včasné a správné informace, ale to je častá slabina většiny organizátorů. Ve zbytku vládl balkánský chaos, který většinou najde nějaké rozuzlení. A protože se nikdo nemá k tomu zorganizovat další ME, je docela možné, že se sem (do Bulharska) brzo zase podíváme...

<ba>