Bajeřík těsně přes tři hodiny

V neděli 15.dubna se v rakouském Linci běžel 6. ročník marthónu, na jehož start se postavil i Martin Baier. Svůj první marathón nakonec dokončil v čase 3:02:54 a skončil na 83. místě.

Co tě vedlo přihlásit se na marathon?
Jiří Martan (OK Harcov), Michal Černý (atlet, ale brzo pochopí že OB je ten správný směr) no a pak samozřejmě jsem chtěl zkusit a zažít něco nového, klasickou to olympijskou disciplínu dokud to ještě jde, protože jak praví klasik: Zejtra, co bude zejtra kdožpak ví, zejtra si možná, lehnem do rakví… Ono teda to bylo tak, že jsem to původně vzdal, když se před půlrokem přihlašovali, páč sem netušil jestli budu danej víkend moct jet. Jenže pak se uvolnilo na poslední chvíli jedno místo a už to bylo.

A proč zrovna Linec a ne třeba Praha?
Tak na to jsem měl naštěstí reference od zkušenějších spoluběžců. Hlavní důvody jsou v podstatě dva – pro velkoměsto Prahu je marathon pouze jedna z mnoha velkých a zajímavých akcí, kdežto Linz marathonem žije včetně jeho obyvatel, kteří nejsou líní zvednout měšťácká těla a vyrazit se podívat a zafandit. No a pak trasa běhu – v Praze se běží 21km jedním směrem, otočka o 180° a 21km jak kokot jen trochu pomaleji nazpátek; Linz má trasu dost různorodou a přírodní tzn. třeba podél řeky, parkem, klidnějšími okrajovými částmi…a v Linzi jsem nikdy nebyl.

Připravoval si se nějak speciálně – dolaďoval jsi formu?
Ne… jako vždycky Vysmah jsem to jen tak, co tě nezabije to tě posílí! No nevim…

Jaký byl tvůj cíl? Dokončit?
Přesně. Dokončit a užít si tu atmosféru a závod až do konce, nepodlehnout žaketu a nebýt ve stavu, kdy jediný co vnímám je bolest nohou a rozmazaný tunel před očima. Nepřijít o kontakt s lidma kolem trati, vyhrávaní doprovodných hudebních těles, skouknout na posledním kiláku fešný roztleskávačky a s výrazem pohody a svěžesti proběhnout závěrečný 400m úsek po koberci až na náměstí.

Po startu to muselo být maso – bylo to na lokty jako při hromadném startu štafet v OB?
 tak asi takhle – spoluběžci při loňské premiéře podcenili uzavírku příjezdové dálnice a rychle promrhali rezervní čas v ulicích města při hledání z cíle dosažitelných parkovišť. Ono totiž zaparkovat auto někde dáleji by pro nás netrénované mohlo znamenat nedostat se k autu po doběhu vůbec Takže nakonec asi 30min před startem se nacházeli 1km od startu. No a protože by nestihly přijít regulerním koridorem na start (jedna strana mostu přes Dunaj) použili boční chodníček na most a v záchvatu zoufalství 3 minutky před startem přeskočili zábrany, plůtky a zábradlí a ocitli se tak přímo za zády černých perel z Keni…to mělo mimo jiné za následek první kilometr za 3:05..no a letos to už bylo záměrně, jen jsme si dali větší odstup od první lajny(tak20m) a pomalejší první km. V zóně nazvané Elite runners se nachází mimo jiné i spousta různých VIP běžců a sponzorů běžců=mnohem větších zoufalců než jsme my, ale místa je tam dost. Nevím jak vzadu…….

Jak jsi běžel? Co krize – kdy přišla?
Strašně jsem se bál tvrdýho povrchu, protože jsem skoro známej tím, že se mu snažím totálně vyhejbat. Nohy samozřejmě tuhly a tahaly a na 30km jsem měl poraženecký myšlenky a je to znát i z mezičasů, ale celkově se mi běželo móc pěkně. Teda až na tu krizi mezi 29 – 34 km, to sem vždycky jen toužil vidět ceduli, která značí další kilák. Lehčí krizi jsem si způsobil taky na 22km, když jsem začal žvejkat powerbarku těsně za občerstvovačkou a se slepenou držkou jsem pak běžel eště asi kilák a půl…jo a dobrá krize byla v cíli, kdy se do občerstvovací zóny schází po asi 20 schodech, po rovině ty nohy bolej, ale když jsem udělal první krok ze schodů tak to je peklo, ještě že tam bylo zábradlí…

Jak to zpětně vidíš? Jsi spokojený?
No jasně. Potěší to. Kdypak asi uslyším tolikrát za jeden den slova Super, Prima Zeit, Bravo Martin (jména jsou na číslech) 


Budeš si to ještě někdy chtít zopakovat?
Já nevím, je to asi přeci jen záhul pro nohy a motivace už nebude taková, ale zase pozitivní zážitky..nejspíš teda ale neskončím jako Václav(nebo Josef) Karásek – Čech se kterým jsme náhodně hodili řeč. Běžel už svůj 249.marathon a v jednom roce jich dal max. 42…takže někdy i dva za víkend…spíš něco jinýho…mimochodem spoluběžci se chystaj v létě do Švýcarska na marathon, kterej se běží v údolí Zermattu - takže pořád do kopce a asi až do 3000m.n.m…taky dobrý ne?

A kdy tě přestali bolet nohy?
Kdyby v pondělí nejezdil výtah, tak dojdu do práce tak odpoledne (4hodiny zdolání 7 pater, 1hodina přesun k autu, 10 minut jízdy do práce, 30minut vystupování z auta a 40minut výstup do kanceláře 1patro)
Ve úterý jsem se zatnutejma zubama odklusal 20 minut po trávě.
Ve středu trénink OB,to už jsem sice běhal, ale cejtil lejtka i stehna citelně.
No a v neděli už v podstatě normál….chtěl jsem aspoň zajít do bazénu nebo tak něco, ale nějak nebyl čas

Každopádně se to dá přežít a pokud se na to jen trochu cejtíte tak směle do toho. je to zkrátka -Zuper-

Ptal se: Vory