Akademici na lyžích

Zima čekala až na zimní akádu, aby se pak mohla ukázat v plné kráse. Hlavní organizátorka zvolila místo na konci světa pod holou horou ve Visalajích. Večerní příjezd zeleným údolím vypadal, že nezvládneme postavit ani sněhuláka. Vlastně to byla pravda, sněhulák nebyl a proč taky, když můžeš postavit dinosaura. Celou noc a celý den sněžilo, sněžilo a chumelilo a pro skupinu běžkařů se naskytla možnost vyrazit do bílých lesů, luk a plání. Pro intenzivnější zážitek bylo potřeba prošlápnout vlastní stopu, najít správný směr a ani na chvilku nenechat lyže v klidu, jinak se z lyží staly nesmeky. Skupina nepřipravených na velkou dávku sněhu vyrazila do nejbližšího okolí chaty na procházku, koulovačku, dělání andělíčků v závějích a hlavně bobování na pytlích se slámou na domácí bobové mini dráze. Z bezpečnostních důvodů by byla potřeba cedulka: Pro menší váhy doporučujeme vzít si helmu, nebezpečí vylítnutí přes okraj v zatáčce :-) . Hlavním vrcholem celého soustředění byl výběho-výjezdo-výšlap na nejvyšší vrchol Beskyd, na Lysou Horu. Odměnou na vrcholu kromě silného větru a výhledu byla česnečka, borůvkové knedlíky a halušky. Nebylo by to správné akademické soustředění bez venkovního sudu pro regeneraci s možností zchladit se ve sněhu a karetních společenských her. V neděli sice většinu čekala dlouhá cesta domů a sníh mizel před očima, ale bylo potřeba řádně soustředění zakončit. Hromadný výšlap na kopec Malá Prašivá s výhledem na Beskydy a kouzelným černým kostelem s červenými okenicemi v zádech, který určitě někdy někdo použil v romantickém thrilleru, byl adekvátní k celé akci. Sestup k autům vypadal orienťácky, azimutem střemhlav z kopce, inu orienťáka nezapřeš.