Mistrovství Evropy Bulharsko

Na přelomu srpna a září proběhlo v Bulharsku 23. mistrovství Evropy (IARU region 1) a současně 18. ME pro žáky a dorostence (EYAC). Díky spojení dvou velkých akcí reprezentovalo Českou republiku rekordních 61 závodníků.

Zisk 61 medailí pro ČR, to je součet všech cenných kovů vybojovaných v juniorských, seniorských a veteránských kategoriích (61= 21-25-25). Je to výrazně více než Ukrajina a Rusko, ale v hodnocení národů díky zisku více zlatých patří 1.místo Ukrajině (47=26-11-10). Na ME startovali zástupci 20 zemí (241 závodníků) z nich alespoň 1 medaili získalo 14 států.

71 medailí se rozdělovalo mezi 4 kategorie žákovského a dorosteneckého mistrovství (EYAC). Pouze 5 z 10 zúčastněných států dosáhlo alespoň na 1 medailové umístění

Kdo nejvíce přispěl do sbírky 83 českých medailí vidíte z následující tabulky. Dvě závodnice si přivezly z Bulharska plný počet medailí. Shodně 3 zlaté, 2 stříbrné a 1 bronzovou získaly Karolína Novotná (D14) a Eliška Voráčkova (D65).

Hezký článek s řadou postřehů z aktuálního i minulých šampionátů zveřejnil 6. 9. Petr Hrouda na https://hroudokaps.foxklub.cz/ (s jeho svolením článek uveřejňujeme i na webu AROB:

https://hroudokaps.foxklub.cz/ - Petr Hrouda - 6. 9. 2021

Už počtvrté v tomto století hostilo Mistrovství světa nebo Evropy v rádiovém orientačním běhu Bulharsko - v předchozích třech případech (2006, 2009, 2016) to ovšem bylo vždy na východě u moře. Do bulharských hor se šampionát vrátil přesně po čtvrt století - v roce 1996 hostilo ME jiné horské středisko, Borovec na úpatí majestátních vrcholů masívu Rila.

V letošním roce se evropská elita sešla zhruba o sto kilometrů dál, v lůně druhého nejvyššího horstva země, Pirinu. Centrem se stalo Bansko, asi nejznámější středisko zimních sportů v zemi - městečko s pěkným, upraveným centrem a pásem hotelů po okraji, které na přelomu srpna a září povětšinou zely prázdnotou, ale na zimu se zřejmě zaplní (což se asi nedá říci o hotelech rozestavěných, kterých je mezi těmi funkčními také dost, a je otázkou, zda se své dostavby v brzké době dočkají, nebo měli místní developeři jen velké oči a nadlouho z nich budou jenom betonové skelety).

Protože v loňském roce žádný šampionát neproběhl a neuskutečnilo se ani o rok odložené "dětské" mistrovství, uspořádali letos Bulhaři obě akce zároveň - spolu s třiadvacátým mistrovstvím Evropy v ROB tak našlo v Bansku své zázemí i osmnácté mistrovství Evropy žáků a dorostu (reálně tedy jednadvacáté, ale tři ročníky byly nazvány "mistrovstvím světa", i když se jich účastnili pouze Evropané). Pro příští rok, proběhne-li "dětská Evropa" v tradičním termínu na začátku prázdnin, bude určitě dobrý návrat k tradičnímu rozdělení (trenéři dorosteneckých výběrů jsou často zároveň aktivními závodníky v dospělých kategoriích a rozhodně není optimální, museli-li zde obě role skloubit, přece jen to vždycky jde alespoň zčásti na úkor jedné či druhé), ale protentokrát šlo určitě o ideální řešení, dva roky bez vrcholné akce by pro mladé závodníky byly asi už dost frustrující (zejména pro šestnáctky, kdyby po dvouleté pauze napřesrok vpadly rovnou do juniorské konkurence). A tak díky pořadatelům za to, že se organizace společné akce v tomto rozsahu ujali. Pro žáky a dorostence to sice znamenalo netradičně málo kontrol - třeba na klasických tratích měli i kluci v M16 jen tři - ale na druhou stranu mohli zažít atmosféru "velkého" mistrovství po boku těch nejlepších, se kterými tvořili po pět dní jeden národní tým.

Základní informace přináší stránky mistrovství, výsledkový přehled včetně variant postupů a mezičasů je tradičně na německé stránce , jednotlivce i týmy na jedné stránce pak nabízí české výsledky, fotografie jsou v Nečíkově fotogalerii a videa ze závodů i vyhlášení na facebooku českých robáků.

Pojďme se podívat blíže na samotné závody a začněme rovnou pochvalou: Pro tři různé typy závodů - sprint, klasické tratě a foxoring - se povedlo vybrat v okolí Banska tři různé typy terénů.

Sprint se běžel na mírně nakloněné rovině (absolutní rozdíl 30 metrů mezi nejnižším a nejvyšším bodem trati) u vesnice Betolovoto. Už stará mapa prostoru vypadala hodně žlutě a stejný pohled se naskytl i závodníkům na startu (viz mapy na německé stránce) - ale pokud by z toho někdo hádal, že se běželo v nějakém semiopenu nebo na loučkách s rozptýlenými stromy, kde je vidět na sto honů, dost by se mýlil. Ve skutečnosti šlo o mozaiku zahuštěných porostů, kde dohlednost nebyla velká a přeběhnout kontrolu bylo docela snadné (mapa, 206 kB). Hned první závod přinesl dvakrát českou bednu v prestižních kategoriích - mezi juniorkami bere zlato Věra Staňková, stříbro Markéta Tollarová, bronz Johana Klecová a v hlavní kategorii mužů se první tři seřadili v pořadí Jakub Oma, Ondřej Šimáček a Jakub Šrom; v hlavní kategorii žen pak přidala bronz Hana Fučíková. Medailové pozice v dalších kategoriích: W35 2. Lenka Voráčková, 3. Blanka Adámková, W45 1. Jitka Šimáčková, 2. Pavla Hažmuková, W55 2. Renata Čadová, 3. Leona Soukupová, W65 1. Eliška Voráčková, 3. Ludmila Poláková, M35 1. Michal Voráček, M60 2. Miroslav Vlach, 3. Jiří Mareček. Mistrovství žáků a dorostu: W14 1. Karolína Novotná, W16 3. Kristýna Novotná, M14 3. Michal Tollar, M16 3. Martin Folwarczny.

Prostor pro obě klasické tratě byl vybrán v dolní partii horského lesa nad sedlem Predel. Start (společný pro oba dny) i cíle obou závodů se nacházely při hlavní silnici spojující Bansko s Blagojevgradem, čímž byl v zásadě rovnou dán průběh tratí v obou závodech - první půlka do kopce, druhá zpět s kopce. Svah rozbrázděný spoustou potůčků a vodotečí, místy s bažinkami, pokrytý vzrostlým bukovým a smrkovým lesem, zejména v horní partii čistým, v okolí startu a cílů s převahou hustších porostů. První klasika (pro W16 až W21 a M16 až M40 dvoumetr, pro mladší a starší 80m) měla své kontroly ve vysokém lese, těmi hustšími porosty bylo potřeba se proplést jen po startu a na doběhu, ale ani "bílý" les v mapě (311 kB) neznačil nějak letecký terén. Naopak, nerovný podklad s popadanými klacky a větvemi, místy souvisle kamenitý, kde se mimo cesty běží pomalu a nesnadno drží směr, znamenal pro všechny závod v těžkém terénu, kde i zdánlivě pomalý postup nemusel znamenat zásadní ztrátu. Tím spíše, když kontroly nejsou vidět nijak zdálky, ať už díky nerovnostem terénu, bylinnému podrostu nebo přítmí pod větvemi stromů, a minout je mimo relaci je dosti snadné - tady ani ztráta pár minut neznamená vypadnutí ze hry o medaile, a na dvoumetru to platí dvojnásob. V hlavních kategoriích se tentokrát z našich prosadila jediná Hanka Fučíková, ale zato hned na nejvyšší stupeň a v soutěži družstev berou ženy stříbro; družstva mužů, juniorů a juniorek pak přidávají shodně bronz. Medailové pozice v dalších kategoriích: W35 2. Lenka Voráčková a 2. družstvo, W45 2. Pavla Hažmuková, 3. Jitka Šimáčková a 1. družstvo, W55 1. družstvo, W65 2. Eliška Voráčková a 1. družstvo, M40 3. Michal Voráček a 2. družstvo, M50 2. Petr Hrouda a 2. družstvo, M60 3. Jiří Mareček a 2. družstvo. Mistrovství žáků a dorostu: W14 1. Karolína Novotná a 1. družstvo, W16 1. Michaela Novotná, 3. Barbora Novotná a 1. družstvo, M14 3. družstvo, M16 1. Martin Folwarczny a 2. družstvo.

Start druhé klasické trati (pro W16 až W21 a M16 až M40 pásmo 80m, pro mladší a starší 2m) navedl závodníky do stejného prostoru jako o dva dny dříve, jen se tentokrát tratě neotočily na západ, ale na východ. Oblast úvodních kontrol tedy už většina lidí znala, v dalším průběhu byl les i trochu lépe průběžný (ne tak kamenitý jako v západní části prostoru), ale v závěru čekala všechny rozsáhlá pasáž borových hustníků - v těch byly pro obě pásma doběhové kontroly (sice na loučkách, ale museli jste se vynořit z hustníku ve správnou chvíli na správném místě), na osmdesátce i předposlední (kde to chtělo mít vyloženě štěstí vychytat ji na relaci nebo být na správné cestě) a pak dlouhý postup napříč zeleným (mapa, 299 kB). Nejlepší v hlavních kategoriích ale i tak zvládli závod v relativně krátkých časech kolem čtyřiceti minut - mezi muži ovládl závod Ondřej Šimáček před Jakubem Šromem, což samozřejmě značí i zlato družstva, mezi ženami bere bronz Iveta Šístková a družstvo stříbro, a další dvě zlata přidávají do sbírky juniorky, týmové i individuální Markéty Tollarové. Medailové pozice v dalších kategoriích: W35 2. Blanka Adámková, 3. Ilona Zusková a 1. družstvo, W45 3. Pavla Hažmuková a 2. družstvo, W55 1. Renáta Čadová a 2. družstvo, W65 1. Alenka Pátková, 2. Eliška Voráčková a 1. družstvo, M40 3. družstvo, M50 3. Jaroslav Zach a 3. družstvo, M60 3. Jiří Mareček a 1. družstvo. Mistrovství žáků a dorostu: W14 2. Karolína Novotná a 2. družstvo, W16 2. družstvo, M14 3. Albert Plevný a 2. družstvo, M16 3. družstvo.

Terén pro závěrečný foxoring u vsi Bačevo byl ze všech nejkopcovitější; zatímco na klasikách šlo sice o velké absolutní převýšení, které ale bylo třeba "jen" nastoupat a klesnout, prostor foxoringu rozbrázděný řadou údolí a bočních zářezů skýtal na mnoha tratích různé varianty pořadí i postupů a vybrat tu správnou byl mnohdy docela oříšek, jak ukazují různé volby v rámci jednotlivých kategorií. I když kopce daly každému zabrat, bílá barva v mapě (540 kB) tady značí opravdu čistý borový les, takže kdo na to fyzicky měl, mohl být rychlý i mimo cesty. Vysílače byly tentokrát slyšitelné na relativně velkou vzdálenost, ale byly přitom leckde i dost mimo kolečka, nejednou v hustším porostu, takže s nabíháním na střed kolečka "že ji tam někde uvidím" se nedalo uspět, chtělo to opravdu dobře naladit, precizně dohledat a pak vědět kde jsem v mapě pro další postup, jinak se na kontrolách ztrácely i desítky sekund. Medailovou žeň v hlavních kategoriích obohatili stříbrem Iveta Šístková a Jakub Oma, bronzem Ondřej Šimáček (v mužích zřejmě hrála volba pořadí zásadní roli, to optimální šlo prvních šest nejrychlejších a nikdo jiný); mezi juniorkami přidala další zlato do sbírky Markéta Tollarová, zatímco juniorům individuální cenný kov i v posledním závodě unikl. Medailové pozice v dalších kategoriích: W35 1. Hana Fučíková, 2. Blanka Adámková, W45 3. Jitka Šimáčková, W65 3. Eliška Voráčková, M40 3. Daniel Šístek, M50 1. Petr Hrouda, 3. Zbyněk Žáček, M60 2. Jiří Mareček. Mistrovství žáků a dorostu: W14 3. Karolína Novotná, W16 1. Michaela Novotná, 2. Alžběta Sobotová, M14 1. Albert Plevný.

V medailovém hodnocení sice byl český tým nejlepší na sprintu a foxoringu, ale bilance z klasických tratí rozhodla o tom, že v celkovém součtu tentokrát uctivě kouká na záda Ukrajincům - na druhou stranu s přehledem nechal za sebou Rusy, o dalších výpravách nemluvě.

Čtyři závody, dvanáct kategorií "velkého" mistrovství a čtyři žákovské a dorostenecké, desítky závodníků, kteří se vystřídali v českých barvách na tratích jednotlivých závodů, a v každém z nich by se dal najít nějaký příběh ... to by vydalo na celou knihu a na webu by to nikdo nedočetl do konce. :o) Pojďme si tedy vybrat pár osobních příběhů z jednotlivých závodů, a snad nám ostatní odpustí, že na ně se tentokrát nedostalo.

Když řeknu, že do bulharských hor se mistrovství Evropy vrátilo po dlouhých 25 letech, není to nic nového. A přece pro pár lidí mohla mít cesta k úpatí Vichrenu zvláštní nádech - právě na ME 1996 odstartovali svou dlouhou a úspěšnou reprezentační kariéru. Pro Jakuba Omu to tehdy byl debut jako hrom, když v 16 letech překvapil suverénním vítězstvím na dvoumetru, a průběh tohoto závodu vám i dnes dokáže popsat do detailu - neméně úspěšně ovšem vstoupil i do letošního mistrovství. Zatímco generační souputník a věčný soupeř Michal Voráček již zamířil mezi veterány, Jakub v 41 letech vytrvává na špici mužské kategorie - a i když klasiky letos nevyšly podle představ, už po sprintu bylo jasné, že "návrat na místo činu" je i tentokrát zlatý. Navíc to vůbec nevypadá, že by chtěl říci poslední slovo, takže pokud zdraví vydrží…

Spolu s Jakubem debutovala v ženské kategorii Hanka Fučíková, tehdy vlastně ještě Lotreková - a zatímco Kuba už má nespočet titulů z juniorské i mužské kategorie, Hanka na individuální zlato za celou dobu nedosáhla. Už předloňské stříbro a bronz brala jako "třešničku na dortu" své kariéry, se kterou už ani moc nepočítala ... ale "show must go on", platnou členkou ženské reprezentace je pořád a zkušenosti se počítají, i když věk nezastavíte a rychlost už není co bývala. A když se jednoho krásného dne všechno sejde a i po nepovedeném doběhu zůstane největší soupeřka o jedinou sekundu druhá, může se vám ve čtyřiačtyřiceti houpat na krku první velká zlatá medaile z té nejprestižnější kategorie. Že z toho Hanka byla po dvoumetru řádně naměkko, asi netřeba moc dodávat…

Třetí příběh ze třetího závodu bude také o debutu, ale ne čtvrt století starém, nýbrž letošním, a navíc vlastně náhradnickém - Ilona Zusková naskočila do týmu v W45 na poslední chvíli za Báru Tomáškovou. A protože ve své kategorii měly holky přetlak a v W35 naopak volné místo, vyšel na ni dvoumetr mezi "mladými". Vyšel náramně, a její bronzový doběh znamenal nejen nečekanou medaili pri ni samotnou, ale zároveň i zlato pro celé družstvo. Když na ni za cílovou čarou holky naskákaly na "fotbalovou hromadu" (kde, jak to tak bývá, "úspěšný střelec" zůstane vespod :o), nebylo se ani co divit.

Z třetího závodu přidám ještě jeden příběh, a na rozdíl od těch předchozích ne se šťastným koncem. Závodů, ve kterých zůstala těsně pod pódiem, už si Bára Jirásková užila od žákovských let dost a dost; před čtyřmi lety na Slovensku dokonce přišla o bednu až na úmorně dlouhém doběhu od majáku. Letos to do poslední chvíle vypadalo, že se na ni konečně usměje štěstí, dlouho byla druhá, pak třetí ... vždycky je krutou ironií osudu, když vám to štěstí zašlápne někdo z vlastního týmu. Zlatý doběh Markéty Tollarové znamenal zároveň triumf pro družstvo, o dvacet sekund to holky nandaly Ukrajinkám, které se seřadily mezi nimi, ale slzy, které se za cílem Báře koulely po tvářích v dlouhém objetí se šťastnější kamarádkou, to nebyly slzy radosti z týmového zlata... Jasně, má ještě jeden juniorský rok před sebou, ale už letos nebyla zadarmo ani samotná nominace poté co mezi děvčata vlétla kometa Markéta, a až mezi ně přijde ročník 2005 se sestrami Novotnými, budou to mít letošní juniorky setsakra těžké. Tak Báro mákni, ať to ten příští rok vyjde!

A právě u nastupující generace své příběhy můžeme zakončit - snad nikdo nevyhrál závěrečný foxoring tak suverénně jako Míša Novotná. Srovnání v rámci kategorie nemá smysl, a tak raději srovnejme časy napříč všemi - třeba kdo dokázal závěrečných 1800 metrů z F4 na maják zaběhnout pod sedm minut? Michaela Novotná v W16, Světlana Raikova, vítězka hlavní ženské kategorie, Jehor Redka, vítěz M16, a Danilo Dvornikov, hvězdný junior (vítěz obou klasik) startující tu v mužské kategorii. Nikdo další z těch, kdo šli shodný doběh v M20 (včetně třeba Tomáše Hikla) ani M40 (včetně nejrychlejších Štanka a Gnědova), o dalších kategoriích nemluvě. Lenka Novotná, která získala titul na klasice v 15 letech (1994), a o rok starší Míša Omová (1997) už asi navždy zůstanou nejmladšími mistryněmi v ženské kategorii (samostatné mistrovství žáků bylo založeno v roce 2000 a samostatná kategorie juniorek zavedena o rok později - ostatně kdo si vzpomene, že první juniorskou mistryní Evropy se stala jistá Natalia Bubenina, která je od té doby dvacet let stálicí na nebi světového ROB?), ale můžeme spekulovat jak by to tady mohlo dopadnout, kdyby letos běžely foxoring ženy bez rozdílu věku...