Čtěte o O-sport Cupu

Po holickém mistrovství v nočním ROB a na dlouhé trati pokračovala série domácích vrcholných závodů na východě Moravy. Páteční odpoledne připadlo ve Zlíně na Mistrovství ČR na krátké trati a pakliže někoho děsilo 170 metrů převýšení jen na start, mohl být nakonec rád – logicky to znamenalo, že vlastní závod už bude většinou s kopce. Víc než stoupání (i když nějaké se samozřejmě také na trati našlo) nakonec ztěžoval běh bujarý podrost, příměstský les se ukázal jako docela zapráskaný – ne náhodou si Petr Matula (muž s nejrychlejším seběhem k cíli) vyslechl od vítězného Jakuba Omy něco o tom, jak má asi rád své nohy. :o) Zatímco v mužské kategorii si další medailisté Veselý s Krčálem odnesli ztrátu kolem tří minut, se soupeřkami v kategorii žen si Míša Gomzyk Omová pohrála s (na krátké trati nevídaným) rozdílem téměř deseti minut. Nabídka osmi kontrol na dvou různých frekvencích dává staviteli možnost postavit zajímavé a hlavně rozmanité tratě a myslím že se to Karlu Fučíkovi docela povedlo; co by se dalo pořadatelům vytknout, byla o něco slabší dvojka, která u leckoho ovlivnila volbu pořadí, a možná i v tomto (nikterak složitém) terénu zbytečně zvolené měřítko 1:10000 – soudím že "patnáctka" by byla dostatečně čitelná a člověk nemusel mít i na krátkou trať překládanou plachtu (když si tuto mapu pořadatelé tiskli sami a měli to tudíž "ve svých rukou"). Jednoduchá, ale účelná organizace se samostatným odchodem na start a cílem přímo na místě potěšila asi stejně jako odpolední start a rychlý průběh závodu – O-sport tak ukázal, že ani mistrovství republiky nemusí zabít celý den, i z druhého konce republiky stačí vyrazit ráno a večer už můžete trávit ve Vizovicích pilnou přípravou :o) na "hlavní chod" víkendového menu. Neboť že byl páteční závod jen lehkým předkrmem k poznání "pravé tváře Karpat", to asi nikoho nepřekvapuje.
Co na sobotním prvním dějství O-sport Cupu možná překvapilo leckoho, byl start závodu v dvoumetrovém pásmu přímo v centru soutěže, tedy doslova na úpatí závodního prostoru – nicméně již první pohled do mapy ukázal hned po startu rovnou cestu do kopce, do kopce a ještě jednou do kopce... Předpoklad "vyženou nás na kopec a tam si zaměříme vše potřebné" ovšem dostává trhlinu hned po pár minutách, když se jako ideální varianta (alespoň pro delší tratě, co začínaly na R2) ukazuje ani nečekat na relace všech kontrol a ohnout to první cestou doleva (nejlepší borci tu rychlou dvojku brali mezi relacemi za necelou čtvrthodinku). Nahoru do hřebenové partie Spleteného vrchu se ale šlo tak jako tak, většina kategorií s výjimkou těch nejkratších si zdejších vrcholů oběhala hned několik, ztráta v řádu minut vůbec nic neznamenala a dvě první holky třináctky byly nakonec jediné, které stlačily čas pod hodinu. Větší problémy než "horské prémie" paradoxně působila jednička na severním úbočí (jakémsi drobném hřebínku), kterou z řady míst "pod ní" člověk pořádně nezaměřil a nejeden závodník tu nechal i pár relací – inu vidíme jak mylným se může ukázat předpoklad "berou ji i děcka, ta nebude těžká"... Jestliže jsem u závodu ve Zlíně hovořil o jednoduché, ale účelné organizaci, tak totéž platí i pro Vizovice a jedním dechem mohu dodat, že rekreačka Revika poskytuje docela ideální zázemí nejen pro orientační sporty. (Jen pro zajímavost, kdo si toho všiml – nepřišlo vám divné, že to čerstvě rozestavěné severní křídlo budovy už mají zakreslené na předloňské mapě? Ono tam mezitím nebylo nic a teď už zas roste nový barák... :o)
Kdo znal zdejší mapu z dřívějška, asi předpokládal, že velký prostor (jaký už se dnes na orientačních mapách jen tak nevidí; pro zajímavost celou mapu můžete vidět tady) bude rovnoměrně rozdělen mezi oba závody (nebo případně dojdou využití i předloni vydané části východ a západ, překrývající se pásem nad Revikou). Tak tento předpoklad nevyšel, pro nedělní "osmdesátku" se oproti sobotě akorát prohodila oblast startu a cíle a tratě obkroužily stejný prostor v opačném směru – rozhodně bych ovšem neřekl, že by to bylo na závadu, zdejší prostor je dostatečně velký na to aby mu druhý závod připravil "vyhlídkovou trasu" zase po jiných místech než si mohl proběhat den předem. (Pravda, někomu už po dvoumetru takových míst i na velké mapě moc nezbývalo. :o) I tady se objevila jedna "zapeklitá" kontrola, rychlá čtyřka (kterou dnes na rozdíl od včerejší jedničky braly jen delší tratě) se z nemalé části prostoru tvářila jako by byla na severní části vrchu Doubrava a přitom se skrývala na konci jižního svahu – jako první člověka asi napadne že za to mohlo její umístění pod vvysílačem na vrcholu, ale podle vyjádření borců, co se v radiotechnice trochu vyznají (Mareček, Vlach) za "pokroucený" signál asi sotva mohl vysílač, jako spíš strmý kopec jako takový. Je fakt, že s ovlivněním signálu "osmdesátky" pořádnou "stěnou" se můžeme občas setkat ve slovenských Karpatech, ale z našich luhů a hájů na to člověk moc zvyklý není. Ani to však nesnižuje kvalitu Karlových tratí, protože tohle prostě byly nároďáky jak mají být, ani ve druhém závodě nerozhodovalo nějaké drobné "klopýtnutí", ale prostě to kdo na ROB v kopcích má nebo nemá. Netřeba asi pochybovat, že na to mají Omovi, Kuba o víkendu dovršil hattrick (i když v neděli mu Baier neprodal kůži lacino, rozhodla necelá půlminuta) a to mu ještě "kryl záda" druhým a třetím místem "přírůstek do rodiny" Andrej Gomzyk; na "čisté konto" měla po sobotě zaděláno i Miška, ale v neděli chybující suverénku porazila v pohodě jdoucí Verča Krčálová, které nakonec (při shodném součtu umístění z obou dnů) chyběla minuta k celkovému prvenství. A že dva závody nejsou jeden a na "bednu" v celkovém hodnocení O-sport Cupu mohou člověka postrčit vyrovnané výkony, o tom vám mohou povyprávět Hanka Fučíková a Petr Matula.
Stránky soutěže poskytují výsledky všech tří závodů, ze kterých můžete i vyčíst sledy kontrol jednotlivých tratí jako doplněk k mapám (pátek, sobota, neděle), protože přiznejme že z osmi kontrol "rozházených" po závodním prostoru se trať vyčíst nedá.

(převzato z Hroudokapsu, 12. 5. 2009)