MS 2012 - Den 3 - kde domov náš

Když narychlo svolaný sbor českých sportovců zpíval hymnu, nejedno oko (ovšem opět české) nezůstalo suché. Ale pěkně od začátku...

Zamračené ráno nevěstilo nic dobrého - už proto, že se tak nějak tušilo, že Ivan Ivánovič (nebo jak se jmenuje) stavěl trať asi před hodinou. Když jsem poprvé uviděl mapu s umístěním kontrol, myslel jsem, že mě švihne. Dva kousky pod vlekem, jeden mezi barákama a dva navrch na otevřené ploše. Zkrátka normální sjezdařský areál. Po krátké výměně názorů ohledně umístění protiváhy řekl Ivan Ivánovič, že se mají namotat kolem stromů (co ale dělat v případě kontrol na otevřeném prostranství, jsme se nedozvěděli). Akorát to vlastně neřekl kontrolám v druhém kole... Ďjó, Balkán.

Ale vše se v dobré obrátilo, jen co byly vysílače zapnuty. Rychlým proměřením ze spodních stanic lanovek jsem zjistil, že vše měří rozumně. Ale to už se taky blížil start. Obavy, že všichni na sjezdovkách uvidí, kde co je, byly trochu liché. Bylo vidět, zejména desítky závodníků běhajících všemi směry. Toto hemžení bylo možno pozorovat z blízké terasy hotelu a skýtalo divákům skvělý přehled o závodu. I média si přišla na své - i když to byla jen ČT - prostě Milan s Petrem. Ti vlastě sbírali  pro Hroudýse vystřílený paintballový kuličky, nebo jak to vlastně bylo...

Také doběh do cíle, buď po již zmíněné terase a chodníčku, ale hlavně efektní seběh schodů, poskytoval divákům příjemné povyražení. Cílový koridor doprostřed hotelového komplexu, kde Slavoj srdečně vítal i posledního zoufalce, završil - nutno říct opravdu podařený - závod ve sprintu. Nebýt jeden-a-půl-hodinového dohadování o diskvalifikacích, byl by ještě lepší. Ostatně, ani Slavoj vyvolávající cílovým megafonem, zda mezi závodníky není nějaký lékař, mi na klidu a pohodě nepřidal. Každopádně výsledky byly velmi příjemné: Zbyněk startoval do paralelního startu s Rusoamameričanem a do cíle mu to nandal, Kuba to dal pod patnáct (jó, jak jsme se báli, že to bude na půl hodiny, když dali limit 100 minut), druhej (malej) Kuba zase ukázal, že to všem umí vytmavit a Jura si vyběhl bronz. No a holky běžely skvěle snad všechny! Zkrátka podívejte se na výsledky a zírejte ;).

Odpoledne mělo být zasvěceno zábavě a také setkání vedoucích výprav. Jelikož tady nikdo přesně neví, podle kterého programu se mají řídit, volí střední cestu a vše se odehrává náhodně a různí lidé mají různé verze. A tak se stalo, že vedoucí výprav bylí místo mítinku odeslání na piknik (který se však ještě nekonal), aby se mohli sejít až o půl desáté. Oproti tomu "working group" se mohla sejít včas, ale zase přišla o piknik. Mimochodem, dle řeči pořadatelů jsem nabyl dojmu, že piknik je asi to nejdůležitější, co je ten den zajímá. Hlavně, že je večírek.

A už jsem zase na začátku - hned po běloruském popěvku jsme dvakrát hledali domov, abychom ho našli v Dunaji pomalu tekoucím Budapeští, který se začné vzpínat, když se blíží k nejzasším výspám EU (ve skutečnosti jde o další bojovou píseň "Bože, žehnej Maďarovi"). Poté následovala trojice našich domovů, kde při druhé už naše hledání bylo docela dobře slyšet a na potřetí už to téměř nemělo chybu. Kéž bychom si to mohli ještě zítra/pozítří zopakovat!

Tak nás čekají ještě dva závody - jak náročný terén bude zítra se můžem jen dohadovat, ale nepochybuji o tom, že dá všem zabrat. Snad nás trať překvapí příjemně jako dnes - Ivan Ivánovič na ní už určitě začal pracovat...

Co tedy přinese den čtvrtý zůstává skryto ve hvězdách jako i ony zůstávají skryty před námi. Snad nám na ně zítra neposvítí blesky.

<ba>