Řádění akademiků na hřebenech Krkonoš

A tak se koncem února jelo na Horní Mísečky. Ubytování na Staromísečné boudě ve tří až šestilůžkových pokojích bylo beze stravy, ale díky kuchyňce to nebylo nikterak nepřekonatelným problémem.

První skupina dorazila ve čtvrtek večer a hned v pátek šla ozkoušet na hřebeny stav sněhu, který, jak všichni víte, byl tuto zimu bídný. Na krok vidět nebylo, ale jezdit se dalo.

Zbytek účastníků dorazil v pátek večer. Celkový stav činil 14 bývalých, současných i budoucích akademiků. Ještě v pátek večer někteří vyrazili na upravované okruhy, a pak všichni společně na sjezdovku na „ježdíky“ (pozn. Kdo nevíte co to je, zeptejte se Zuzky M.).

V sobotu jsme se probudili do pěkného dne, takže hurá na hřebeny. Pětikilometrový výjezd na Vrbatovu boudu byl náročný, ale už tak dávalo počasí tušit, že dneska bude fakt krásně. Vrbatovka — pramen Labe — Polsko — … — oběd na Vosecké — malá zastávka u mohyly na oslavu ujetých cca 20 kiláků a za odměnu dlouhý sjezd na Mísečky. Výlet byl náročný, takže bylo nezbytné doplnit tekutiny, k čemuž jsme využili Jilemnickou boudu. Poté každý projevil své kuchařské umění při tvorbě večeře.

Uznávám, že kdyby měli na chatě o sporák víc, taky by tím nic nezkazili, ale i tak jsme se nějak prostřídali. Večer patřil společenským hrám a jiným aktivitám, na rozdíl od předešlého dne jen uvnitř chaty.

V neděli jsme museli brzy vyklidit pokoje, takže zbyl čas už jenom na krátkou projížďku po tratích či pěší výlet na nedalekou vyhlídku. A pak už tradá domů.

Celý pobyt se vydařil, veškeré obavy o nedostatek sněhu se nevyplnily, takže už se těšíme na příští rok.