Čtyřicátý a přátelský

Pohár přátelství oslavil 40. ročník a oslavil ho nejen závodem navíc — jestli se nepletu, tak předchozích 39 ročníků poskytoval vždy pouze páreček klasik. Byl to takový historický první přátelský foxoring, ale o tom až nakonec. Začalo to o pár dní dříve — příjezd v předvečer státního svátku do bývalé metropole sirek. Na dálnicích to stálo a tak nám pozdní příjezd našich východních bratou hodil vidle do výchovy mláďat, které ještě o půlnoci koulely očima po honících se pretiekároch. Ale tělocvična je stejně fajn. Je fakt, že jeden-plus-jeden záchod na celé osazenstvo tělocvičny bylo trochu na hraně, ale i to se časem trochu vylepšilo... Organizátoři nasbírali (pro naše i svoje potěšení) poměrně slušnou zásobu materiálů ze starších ročníků, Hroudýs to doplnil o materiály k repre a k MS 2004 — inspirativní čtení, je to jako číst si měsíc staré noviny.

První závod — velmi přátelská osmdesátka s návštěvou Kašperka. Teda téměř s návštěvou. Vlastně je docela škoda, že tam ta trojka fakt nebyla, když už půlka hradu byla za kolečkem. Běh po přilehlých loukách poskytl ještě řadu výhledů na dominantu kraje. Nicméně trať byla Toníkovsky nezáludná a přátelská (když se pokusím zapomenout na závěrečný výstup pro cílovou pětku — i když by se dalo stoupat ještě mnohem víc). V cíli náhodně prosakuje, že tam taky druhý den startujeme, po čase se také ukazuje, že už se cca čtvrt hodiny čeká na závodníky, kteří nikdy nevystartovali, no prostě pohodička, přátelák. Sváteční odpoledne umožňuje krátké výlety po okolí, večer už jen zahájení dědy-zakladateli, předání plyšové lišky otci-pořadateli a pak již "jen" vyhlášení. Večerní program zejména v pořadatelském doupěti byl pln veselí, nevyžádané hudby, a — ano i oni — alkoholu.

Jestliže někteří legendární veteráni sršeli vtipem večer, ráno je to jako mávnutím proutku přešlo. Ale i Kombikovi zmrznul úsměv (stejně jako závodníkům o pár desítek minut později), když pozoroval z okna auta přípravy na hon. Ale myslivci jsou přece rozumní kluci a nestřílej děcka, takže nakonec vyjednaný kompromis zachránil estrádu. Nicméně si vyžádal označení části mapy "hic sunt venatores", čímž byla vyloučena rozhledna na Sedle jako první kontrola. Mnozí by řekli, že dvoumetr byl nepřátelský — a ano, postrádal obvyklé atributy Tondových tratí — ale já bych ho tak osobně nehodnotil. Je pravda, že vše neměřilo úplně ideálně, že jsem tu zatr. R3 nečekal tam dole a místo toho se ještě jednou podíval zblízka na Kašperk (ale nemohu říct, že by mi tam dolů neměřila, spíš naopak), že tentokrát spíš tak jako pršelo, že v cíli chybělo hned několik závodníků, kteří ovšem vystartovali, že se našli tací, kteří volali ze Sušice, že je tam navedl maják, a že už teda do cíle asi nepůjdou. Sobotní vyhlášení bylo okořeněno dramatickou skupinou Zbyška Malinovského — Jíťa ve foxklubím dresu s velmi neCompaktním přijímačem, legendární Winťovi montérky, Andrej v tranďáku, bílovický andělíčci, no slzy tryskaly všude kolem. Večerní program v pořadatelském kutlochu je již v režii mladších ročníků, které využívají hodinu k dobru a pořádně to zmáčknou — tanec na lavičkách, sichrhajcky v uších, co se dělo novodobému poháru přátelství snad ani zmiňovat nebudu.

V neděli už přátelský, ale mistrovský, foxoring. Po ráno trochu divadýlka, když autobus pocuchal zrcátko jedné nervózní paní, ale start to neovlivnilo, vše se stihlo. Traťe na první pohled snadné, na druhý už to tak jednoznačně nevypadalo (alespoň pro ty silnější kategorie, ty slabší stavitel rozumně šetřil). I když na jedničce nezačal snad jen Jurčo a Hroudýs, vrtalo to hlavou i dalším — takže nejen Fuf na to šel zleva. Ještě že ta R2 nebyla až tam hluboko dole — ale to by bylo nepříjemné při jakémkoliv postupu. Jo, a výhled na Kašperk byl samozřejmostí. Pak už jen stráášně dlouhé vyhlášení — foxoring + celkové + pohár přátelství + žákovští a dorostenečtí vítězové NŽ — no zkrátka bylo co vyhlašovat.

Co dodat na závěr? Čtyřicátý ročník se povedl jako jedna velká párty s dobrými závody jen tak mimochodem. Nezbývá než Poháru přátelství popřát "jednou tolik" (promiňte kluci/Martino), přátelskou atmosféru na věčné časy (tedy alespoň na jednadvacet let) a hlavně — na viděnou zase za rok.

Výsledky a mapy (PDF).

Fotogalerie (Honza).

Fotogalerie (Tonda & Petr).

<ba>