Podzimní rehabilitační akademické soustředění

Jako již řadu let i letos využili akademici prodloužený říjnový víkend a rozhodli se společně aktivně zregenerovat po sezóně. Pořadatel byl určen podle loňského snažení na tomto soustředění a všichni v létě očekávali první informace. „Jedeš? Tvůj org...“ „Jedu!,“ No a bylo. A na dlouho zase ticho.

Na začátku teplého října jsme doufali, že počasí a barevné listí vydrží, ale stále nebylo jasné, kam se pojede. Až přišel email s úvodní informací, kam se jede, ale pro nováčka to bylo nepochopitelné. Naopak zkušení akademici věděli, že je potřeba si s textem a přiloženou mapou trochu pohrát. Instinkt jasně napovídal: poskládej písmena, zpřeházej logiku, přidej barvičky, namaluj vlaječky, použij selský rozum a výsledek ti vyskočí před očima sám. Pravda, chvilku to trvalo, ale nakonec se všem objevilo, kde a v kolik hodin začíná hra.

Koupily se lístky na vlak a v pátek odpoledne se vyrazilo směr Hostýnské vrchy. Stejně, jako do vlaku postupně přistupovali další a další účastníci na průběžných stanicích, tak stejným způsobem vystoupil nejprve jeden tým, o pár kilometrů dále druhý tým a zbylé týmy jely až na "konečnou". Na potemnělém, chladném a ošuntělém nádraží již za tmy se zbytek rozdělil na týmy a obdržel startovní pokyny, informace a mapu.

Tři dva jedna a luštíme! No luštíme, koukáme do mapy okolí a moc moudří nejsme. Za pár minut ale přicházíme na kloub jak v mapě číst a hlavně co vyčíst. První týmy vycházejí, jiný tým se ještě občerstvuje, ale všichni už jsou plně vnořeni do hry. Tým, který opustil vlak jako první, vyrazil na hru v 18:30, poslední asi o hodinu později. Nikoho by v tu chvíli nenapadlo, že se na chatu ti nejlepší dostanou až ve 2:15 a poslední až v 5 ráno. S doporučenou výbavou gumových rukavic, pravítka, šitíčka či ibalginové masti jednotlivé týmy luštily šifry, drásaly se do kopce přes spadané stromy, vyhýbaly se bahnitým korytům a s pomocí rádia a nepravidelně vysílajícího majáku hledaly uprostřed temné noci ubytování. Odměnou za nalezenou chatu byl široký úsměv od pořadatelů, výborný vývar, teplý svařák a postel.

V sobotu po vydatném spánku a vajíčkách k snídani se celá skupina vydala na výlet do okolních lesů a na Svatý Hostýn. Po občerstvení se někteří již vraceli nejkratší cestou a pospíchali do vyhřáté sauny a venkovního bublajícího sudu pro relaxaci celého těla. Pár nadšencům se při tak krásné slunečné vyhřáté sobotě ještě nechtělo zpět a šli dobýt zříceninu Obřany. Slunce však rychle zapadlo a bylo potřeba pospíchat na chatu.

Neděle je pro někoho dnem odpočinku a nic nedělání, ale pro někoho výzvou vzít si ze dne v přírodě maximum. Po lahodných palačinkách se ti, kteří dávají přednost pohybu, vydali na zříceninu Loukov a ti s pomalejším ranním tempem se v poledne procházkou dostali na volejbalové hřiště ve vesnici. K večeru se opět celá skupina sešla u venkovního grilu a v teplém vodním sudu. Poslední odjezdový den patřil odpočinku, uklízení, volání sanitky a předání chaty majitelům.